Všechny cesty vedou do Říma

Všechny cesty vedou do Říma
19. července

První prázdninový týden v létě 2018 se skupina farních dětí do 10 let vydala do Říma. Vlastně do Sloupu, který se však na týden proměnil na území římského impéria 1. století našeho letopočtu. 

Na návštěvníky čekaly všude na dveřích tajuplné nápisy, ze kterých dobře rozuměly snad jen prvnímu, umístěnému na budově fary: Roma a snad i druhému: cucina. Na nedalekém místě jsme objevili římany, kteří prováděli své náboženské rituály. Byly tak strhující, že se bohužel i někteří z nás dali svést k uctívání římských bohů. Naštěstí jsme se seznámili s průvodcem Pavlem, který nám radil, jak si uchovat naši pravou víru – křesťanství.

Římané se brzy projevili jako krutí pronásledovatelé, museli jsme jim sloužit jako otroci a zúčastnit se dokonce gladiátorských zápasů. Přesto se nám podařilo se navštívit naše sousedy, přátele v domově seniorů, potěšit je malým divadlem o založení Říma i barevnými obrázky. Večer jsme se ale rozhodli utéct a přežít mimo městské hradby. Koneckonců noc pod hvězdami byla krásným zážitkem. Následující dny jsme přesto římany potkávali, museli jsme pro ně stavit vodovody či zúčastnit se jejich olympijských her. V nebezpečné situaci jsme se octli zvláště ve chvíli požáru města Říma, který založil bláznivý císař Nero a svedl to právě na nás, na křesťany.

V těchto těžkých chvílích nám velmi pomáhaly rady a statečnost Pavla, který nás povzbuzoval k vytrvalosti, mírnosti, soudržnosti. Příhodná situace pro nás nastala, když nějací rebelové unesli budoucího císaře Konstatina. Podařilo se nám zachránit ho v kobce hradu; císař Konstantin nám pak dal příležitost obhájit křesťanství jako náboženství uznané státem. Otázky jeho rádců nebyly právě snadné, každý z nás musel před tribunálem o své víře hodně přemýšlet. Nakonec jsme však císaře přesvědčili a dostali od něj vzácnou listinu, tzv. toleranční patent. Sobotní večer jsme náležitě oslavili naši svobodu hostinou s pizzou i s pečenými brambory v ohni, malým představením pro naše skvělé kuchaře Natašu a Balua, či písněmi s kytarou. Zlatým a dlouho očekávaným zlatým hřebem večera i celého tábora byla noční stezka odvahy, tentokrát ne pro děti, ale pro vedoucí:)

FOTOGRAFIE Z CHALOUPKY jsou ZDE

Věrka G.